Lakros? To je pro Irokéze víc než jen sport

Zakladatelé lakrosu Irokézové se i přes několik peripetií spojených s jejich cestovními doklady nakonec na boxlakrosové mistrovství světa do Prahy dostali. „Velice si toho, že se šampionátu mohou zúčastnit, váží a jsou za to organizátorům vděční,“ říká Lívia Šavelková, která Irokéze v České republice provází. Co pro ně lakros znamená, jak tráví volný čas a co se jim na Praze nejvíce líbí?

Irokézové měli minulý rok před MS v Manchesteru problémy s pasy. Jak složité je bylo přivést do Prahy?

Jednoduché to nebylo. Ale díky obrovské snaze českých organizátorů i samotných Irokézů se cestovní doklady nezbytné pro přicestování nakonec podařilo zajistit. Irokézové si toho, že se mohou účastnit boxlakrosového mistrovství světa v Praze, velice váží, a jsou vděční, že jim to Česká republika umožnila.

Většina z nich opustila hranice vůbec poprvé. Jak prožívali zdlouhavé cestování?

Bylo to pro ně náročné, cestovali téměř dva dny. Na letiště se sjížděli z několika rezervací, pro některé to znamenalo i několik hodin cesty v autobusu jen na letiště. Přijeli dva dny před prvním zápasem, takže neměli mnoho času na aklimatizaci. Ani pořádně nedospali po dvoudenní cestě a hned nastupovali na trénink.

Jak vypadá jejich běžný den v Praze?

Od pátku je čekala série tří zápasů včetně sobotního zahájení mistrovství. Takže dopoledne dospávají a odpočívají. Poté probíhají setkání s trenéry, domlouvá se strategie na další utkání a odjíždí se na trénink či zápas.

A jak tráví dny, když nemají žádný zápas?

První volný den měli až v úterý a vyrazili na poznávání Prahy, někteří na projížďku lodí po Vltavě.Ve středu zas byli na prohlídce zámku Konopiště. Večer pak každý tráví podle sebe. Hlavně mladí vyrážejí za noční Prahou, ostatní si na hotelu pustí nějaký film.

Jak se jim v hlavním městě líbí?

Prahou jsou naprosto uchváceni. Mnozí z nich nikdy v Evropě nebyli, fascinuje je především architektura a jídlo. 

Irokézové se považují za zakladatele lakrosu. Berou ho pouze jako sport, nebo pro ně znamená něco víc?

Fakticky mnoho z nich říká, že zakladateli lakrosu nejsou, ale jsou těmi, kteří obdrželi dar od Stvořitele a mohou ho dál šířit. Lakros je součást jejich identity, kultury a historie. A má pro ně i duchovní význam. S lakroskami si hrají v rezervacích už velmi malé děti ve věku 2-3 let, je to součást každodenního života. Celé rodiny jezdí na zápasy na obou stranách hranice, tedy mezi USA a Kanadou.

A jak vnímají boxlakrosové mistrovství světa? Prestižně nebo spíše jako výlet na jiný kontinent?

Mistrovství v Praze je pro ně ohromně prestižní záležitostí. Chtějí vyhrát, odvézt si domů zlato a dokázat světu, že jsou v lakrosu, jakožto svém „rodném sportu“, nejlepší. Zápasy sledují Irokézové v USA i Kanadě on-line nebo přes satelit, okamžitě hráčům píší gratulace. Ohromně to s nimi prožívají i takhle na dálku. Děti mají dokonce volno ze školy, aby mohly tým sledovat.

Tomáš Haisl